Dopis z Blučiny

Ozval se nám člověk s podobnou zkušeností – jeho příběh si dovolíme zveřejnit. Situace se opakují a tento příběh se odehrál v Blučině.

„Bohužel vám asi nijak nemohu pomoci,  alespoň vám tedy věnuji krátký příběh na obdobné téma z minulosti.

Žiji v Blučině tj. cca 20 km pod Brnem. Někdy v letech 1993-1994 se ke mně dostala informace,  že společnost XXX hodlá u Blučiny stavět průmyslovou zónu navázanou na dálnici (Blučina je na 2 výjezdu z dálnice D2) a na letiště ve Slatině. Za slíbený obchvat obce měla v těsné blízkosti vyrůst průmyslová zóna, u které se předpokládala denní zádrž až 40 tisíc lidí !!!!

 

Investor skoupil většinu pozemků a do každého domu dodával informace o projektu včetně nákresů, aby obyvatele připravil na svůj záměr.
Předtím si na svou stranu získal většinu pracovníků obecního úřadu a větší část zastupitelstva.

 

Šlapanice znám a mám k dispozici letáky městského úřadu ve Šlapanicích. Musím konstatovat, že zatímco v naší obci si reklamní kampaň financovala společnost XXX sama, v případě vašeho města tak naprosto neuvěřitelným způsobem činí městský úřad!
Naprosto logicky se pak dá pochybovat o nepodjatosti úředníků. Hesla,  jako že i Slatina a Modřice mají svou průmyslovou zónu,  zní neuvěřitelně z úst zastupitelů města, kteří  by se měli snažit, aby si lidé ve městě,  které spravují, nepřipadali jako v obležení plechovými hangáry,  za jejichž stěnami se děje kdovíco. Že si vůbec dovolují napadat signatáře petice,  která ve Šlapanicích v rámci veřejné diskuse probíhá,  jen svědčí o jejich nezávislosti a o zastupování veřejného zájmu. Jednoznačně mně tón letáku a napadání občanů připomnělo doby již dávno minulé.

 

Zpět ale k případu z naší obce. Když jsem se rozhodl nastoupit do vlaku,  který byl již jen kousek od své cílové stanice, firma XXX měla již skoupenu většinu pozemků a zákonná lhůta k vypsání obecního referenda již minula. Přesto jsem s manželkou oslovil pár lidí a založili jsme u ministerstva vnitra (do jeho působnosti tyto věci tehdy spadaly) občanskou iniciativu a stali jsme se tak účastníky stavebního řízení. Udělali jsme petici občanů,  kde se nám tehdy podařilo sehnat téměř 80 % podpisů oprávněných voličů z obce. S tímto v zádech jsme vyrazili do boje proti novému majiteli pozemků a vlastně i obecnímu zastupitelstvu.

 

Stejně jako u vás i v Blučině padaly argumenty o vyřešené otázce nezaměstnanosti, o obchvatu obce atd. Otázky jako je charakter jihomoravské vesnice či městečka, okolí kolem nich, prostředí pro naše děti, dýchatelný vzduch a mnoho dalších pro zastánce vše poměřující pouze ziskem, nic moc neznamenaly.
Nakonec však jak firma XXX,  tak zastupitelstvo podlehlo tlaku lidí a na veřejném zasedání zastupitelstva, kam jsme se snažili pozvat co nejvíce občanů, od svého záměru upustili.
Cca 10 let od této záležitosti mě kontaktoval redaktor jednoho z jihočeských periodik,  zda neznám firmu XXX,  jenž chce u jedné z tamních obcí stavět průmyslovou zónu. Opět megalomanství a snaha po co největším zisku. A opět obecní úřad,  co to s lidmi myslí upřímně a chce jim dopřát komfort být sousedem průmyslové zóny. Ještě jednou se vracím k vykřičenému příkladu Modřic a Slatiny. Opravdu chtějí vaši zastupitele uvádět jako příklad pro šťastné bydlení tato dvě města? Sami sebe usvědčují minimálně z diletantství!

 

Je mi jasné, že snaha o udržení již tak nedobrého životního prostředí a čistého vzduchu ve Šlapanicích nebude jednoduchá, ale může být korunována úspěchem.

 

I prostý člověk pochopí, že když bude zóna nad městem v zimě zásobena kamionovou dopravou,  tak logicky dojde k výraznému ovlivnění prostředí ve městě, které leží v údolí pod ní. A takových praktických dopadů výstavby by se dozajista našlo mnohem víc.“

Samozřejmě, že Šlapanice nejsou jedinou obcí, kde se takovýto příběh odehrává. Nahlédnout můžete i do další obce s podobným příběhem – Makotřas.

Společným jmenovatelem příběhů je snaha o zisk za každou cenu na straně jedné a občanský přístup a boj za své domovy na straně druhé.